Marek Lukáš: „Hranice našich možností jsou od toho, aby se překonávaly. Sny jsou od toho, aby se plnily.“

Z ježdění na kole mě bezesporu nejvíc baví skákat. Znáte to, pocit, který zažíváme při pobytu ve vzduchu je, alespoň pro mě, nejvíc ze všeho. Bohužel jsme stále limitováni velikostí skoku, která je přímo úměrná délce letu. Jednoduchou rovnicí si tedy lze vypočítat, že čím větší skok, tím větší potěšení z letu. Zimu jsem strávil ve Svatém Petru, kde byly postavené big airy. Po nějaké době jsem se dopracoval až k největšímu. Měl údajně 17 metrů. A to už byl jiný pocit než na nějakým dirtíku. Na Spring Sessions jsem se zamiloval do prvního 15m gapíku a bylo rozhodnuto. Tohle chci dělat i v létě!

Plán byl jasnej – postavit velkej skok. Rozjezd pěkně rovnej a hladkej, odpal pozvolnej a dlouhej a dopad velikej. Při jedný jarní vyjížďce jsem objevil to správný místo. Prostor ideální, rozjezd z kopce, materiál připomínající modelínu dovolil stavět cokoliv. Po pečlivým naplánování jsem započal práce. Povětšinou jsem na tom dělal sám, občas mi přijel pomoct kámoš Negr, za což mu tímto děkuju. Po zhruba měsíci bylo hotovo. K začátku dopadu je to 13,5 metru, k hraně dopadu pak metrů 15. V tejdnu proběhlo ještě závěrečný poladění, deštík tomu jen pomohl, takže nic nebránilo tomu skočku pokořit.
V sobotu odpoledne přijíždíme na lokalitu. Je tu semnou ještě Málek s Negrem a posléze doráží Dr. Zack s Honzou, kteří přitáhli pořádný kamery s tím, že když už se mám zabít, tak ať je to aspoň pořádně zdokumentovaný. Pár malejch skoků na zahřátí a můžu jít na to. Skok jsem se snažil postavit tak, aby kromě rychlosti nebylo třeba nic moc dělat. Bohužel rychlost je tu rozhodujícím a velmi výrazným faktorem. Pár nájezdových pokusů a nezbejvá než to zkusit, protože jinak se rychlost zjistit nedá. Rubu jí zle, pořád si říkám, že tam prostě musim doletět. Odraz, poznatek první: kope parádně, člověk nemusí dělat nic, jen lehkej odraz na srovnání. Polet, poznatek druhý: letim fakt dlouho, pocit nepopsatelnej, asi tak ve tři čtvrtě letu už vím, že je to všecko v pohodě a řvu jako malej. Dopad, poznatek třet: díky „prachoídnímu“ povrchu je jako do prašanu, necejtím nic a už jen brzdim. Radost, která nastává po tom, co člověk překoná svůj strach, je asi ten hlavní důvod, proč lidi dělaj extrémní sporty. Skok je přesně takovej, jak jsem si ho vysnil, všecka ta práce za to bezpochyby stála! Po zbytek odpoledne je plán jasnej, lítat!
Později se hlásí únava, částečně z ježdění, částečně z ranního stresu. Vybalujem proto gril a na luxusní vyhlídce se strašlivě přežíráme. Další den, kterej stál za to, je u konce… Nezbejvá než dělat všechno pro to, aby takový dny byly pořád!
Nakonec bych rád poděkoval všem, co mě v tomhle projektu podpořili! Děkuju firmě Progress Cycle za luxusní bike Giant Faith 0, kterej mi umožnil uskutečnit můj sen a se skokem neměl žádnej problém, dále Čárysovi a jeho 720.cz, Negrovi za pomoc, Málkovi za fotky, Dr. Zackovi a Honzovi za video! Díky všem kámošům, že mi fandili, a v neposlední řadě díky rodičům a bráchovi za velkou důvěru a podporu! Na viděnou někde na pořádným poletu! Maara