Márty Brza je mladej talentovanej downhillař, kterej má po krátké době na velkém kolem po přestupu ze snowboardu už několik pěkných umístění. V rocec 2015 se stal mistrem ČR – kategorie Žáci na Ještědu, pak 2016- celkový vítěz ČP v juniorech, a v roce 2017 pokračoval 2. místem na Evropském poháru IXS na Špičáku a nakonec se stal mistrem ČR v Koutech v kategorii Kadet. Mártyho ale potkalo zranění ramene, se kterou musel pod kudlu a nás zajímalo, jestli ho to nijak v téhle slibně nakopnuté šňůře nijak nezpomalí a taky proč vlastně po 12-ti letech přešel ze snowboardu na kolo.

Čau Márty, jak dlouho to je, co ses odpíchnul od prkna k downhillu?
Ahoj ahoj, je to už delší doba, co přemýšlel nad tím, co mě baví víc, ale ve finále jsem si řekl, že se budu věnovat oběma mým aktivitám do doby, kdy to budu muset rozseknout, a to úplně. Takže jsem se rozhodl minulý rok, kdy jsem byl na prvních závodech ČP, kde jsem už byl napevno rozhodnutý, že srdce mě táhne trošku někam jinam… Pravdou je, že Freestyle snowboardingu jsem se věnoval už od 4 let a teď mi je 16, takže to už je nějaký ten pátek. Říkal jsem si, jestli to není škoda skončit s tím úplně, ale vím, že Downhillem já žiju a asi mě v životě nic lepšího nepotkalo, takže proto ta volba a jsem si jistý, že je správná.

Na prkně jsi jezdil slopestyle, ale na kole jezdíš na čas. Proč ten přestup?
Hele, bylo z více důvodů z komunity až po triky. Pravdou je, že u nás v ČR není v létě, kde moc trénovat, sníh není, takže musíš jezdit pořád někam na ledovce trénovat a své triky stále posouvat. U snowboardingu se musíš učit triky krok za krokem, nejde to tak, že přijdeš a řekneš si, tak a teď tam dám doublecork. Vlastně takový ty těžší triky se musí jezdit trénovat někam do nafukovacích bagů nebo do vody. Bike můžeš vytáhnout většinou za každého počasí, pokud není úplný hegeš. To se mi na biku dost líbí, že je to individuální sport, mám to kousek do lesa na pumptrack, bikrosky na dirty atd. A vlastně můžu trénovat, kdy se mi chce. Bylo to ale i z toho důvodu, že triky musíš pořad jezdit trénovat někam do nafukovacích bagů a zabere to spoustu času a energie co proto musíš vše udělat, a samozřejmě až skončí léto a začíná zima, tak v podstatě začínáš se vším zase od nuly než se rozjezdíš a zpátky se do toho dostaneš, tak to zabere taky nějaký ten čas. Na kole se mi líbí, když to můžeš valit z kopce dolů a jet rychle, posouvat se s rychlostí dál a dál to mě na tom baví. Ještě bych chtěl zmínit to, že trávím víc času na endurovým kole, což je vlastně sjezdovému dost podobný, akorát to má tu výhodu, že si na něm můžeš vyšlápnout i nějaký ten kopeček a pak se pustit dolů. V Praze není moc tratí přímo na DH, ale spostu trailů je tomu dost podobná, takže trénovat se dá, což je fajn.

Aktuálně jsi po zranění. Co se stalo?
Já jsem měl na začátku sezony už v Kranjske Gore na Evropským poháru malej crash, který mě stál měsíc klidu. Vyhodil jsem si rameno a byl na pár týdnů out, takže jsem nemohl držet řídítka v ruce, což mě dost štvalo, ale to k tomu prostě patří. Bohužel ke konci sezony jsem měl pád při tréninku na Klínovci, kdy bylo trošku blátíčko, já ještě nechal suchý pláště a co se nestalo, pomalu vstávám ze země a nemůžu hýbat s ramenem, myslel jsem že to bude za chvíli dobrý, ale najednou mi v rameni křuplo a rameno bylo zas nahozený, tak si říkám ty voe, já si zas vyhodil rameno ): , ale tentokrát to bylo trošku horší, poškodil jsem si ramenní manžetu, a čekal 2 měsíce až se dá rameno do klidu a další měsíc na pana doktora, až se rozhodne, co s tím budeme vlastně dělat, takže to je určitě fajn pro bikera. Momentálně jsem týden po operaci a 21.12. sundavám ortézku, začínají mi rehábka a zas vletím do sedla.

Jsou pády na kole ve srovnáním s prknem horší?
To se takhle nedá úplně říct. Každej sport, když děláš na vrcholové úrovni, je nebezpečnej, samozřejmě kromě šachů a fotbalu. Oba sporty jsou dost nebezpečný, ale s tím my jako bikeři musíme počítat, prostě sem tam se něco stane, ale to je život, já miluju jízdu na tom kole, když to můžeš valit z kopce dolů a dělat kravinky to je fajn, takže si asi ani nedokážu představit život bez kola, takže s těma pádama musíš počítat a je to součást tohohle sportu.

Co máš před sebou? Zvládneš se do sezóny vrátit včas a v plné polní?
Určitě ano, sice jsem neseděl 3 měsíce na kole, ale budu to muset dohnat a makat víc než všichni ostatní, abych to dohnal a byl na sezonu 100% ready. Čeká mě před sebou těžká fyzická příprava a do toho budu muset trénovat na kole a zpátky se do ježdění dostat, takže to nebude úplná sranda, ale patří to k tomu, co dělám, takže to musím zvládnout, protože nic jinýho mně nezbývá.

Jaké jsou tvé plány na sezónu 2018? Nemyslím jen závody, ale celkově, co si od ní slibuješ?
Plány na příští sezonu jsou takový, že bych chtěl objet celou tour Evropského poháru IXS a do toho nějaký světovýho poháry, které pojedu prvním rokem, takže jsem na to docela zvědavej a těším se na to ! Co si slibuju od příští sezony, tak je to hlavně závody dojíždět a nepadat, zbavit se nervozity, s kterou už jsem se naučil, tak nějak pracovat a za to musím poděkovat Matějovi Charvátovi, který si mě vzal do teamu a stará se o mě, co se týka ježdění, protože bez Matěje a Standy Sehnala bych se moc neposouval a za to jsem klukům velice vděčný!!! Určitě mám velké mezery v rychlosti, takže další z mých plánů je o dost zrychlit a posunout se zas o level výše. Co se týká výsledků, tak mám celkem vysoké cíle, ale nechám si je pro sebe, protože se taky nemusí úplně dařit a než vypisovat, co bych chtěl, tak se radši budu soustředit na svoji přípravu, klidnou hlavu a on ten výsledek přijde sám.

Ať všechno vyjde! Jestli chceš něco někomu vzkázat, pojď na to
Jezděte, nestresujte se a buďte šťastní!

Foto: Lukáš Navrátil, Márty Brza