Československá výprava ve složení Mišo Kovačovič, Erik Figar za Junkride.sk, David Janáč, Honza Hanzlík a Kuba Němec se vydala po roce opět do chorvatského Osijeku na Pannonian Challenge. Napadlo mě, že by bylo fajn se tam podívat s nimi a pořídit hezké fotky a že budou určitě rádi, když jim natočím jízdy. Kluci souhlasili a mohli jsme vyrazit.
Erik měl ještě ve čtvrtek poslední zkoušku ve škole, tak ji zandal a vyrazil pro mě do Prahy, kde si byl taky vypůjčit van od Mercedesu. V Pardubicích jsme nabrali Helmuta a jeli jsme dát zastávku přes noc do Brumova, protože najednou by to byl záhul a Hanz měl ještě v pátek ráno zkoušku ve Zlíně. I Honza uspěl. Sjeli jsme pro něj, nabrali Dejva a mohli jsme vyrazit pro posledního člena do Bratislavy – Miša.
Panovala skvělá nálada, po zabitých zkouškách, po cestě se probíraly zážitky ze školy a postupně debata navázala na to, kdo vlastně má přijet, když to letos není pod FISE.
Představy byly ze začátku přestřelené, a tak se kluci shodnuli, že si to tam jedou spíš užít a žádný hrot se moc odehrávat nebude. Přijeli jsme pozdě v noci, ubytovali se, dali malý cruise po městě a ulovili kebab.

Osijek je pěkné město, kterým protéká řeka Dráva a podél níž je to fakt moc hezky vyzdobené a vede krásná cyklostezka. Centrum má zajímavou architekturu, která ovšem dostala dost na prdel Chorvatskou válkou za nezávislost, která se odehrála v letech 1991-1995 a na budovách jsou ještě vidět stopy od kulek, a to dost.
Jinak jsou zde ale milí přátelští lidé, kteří jsou v noci dost v ulicích, snad každý druhý jede na vytuněném kole a často dokonce ve větších partách. To se nám docela líbilo.

Druhý den jsme přišli do parku brzy ráno a park byl jenom náš asi na dvě hodiny. Začali jsme zjišťovat, co jak bude, kolik je ve které skupině jezdců a kdo konkrétně. Ze známých nakonec přiletěl jen Logan Martin a přijel domácí Marin Ranteš. To v naší československé partě vzbudilo zápal po možném úspěchu a chill šel stranou. Začali regulerně trénovat.

Místní park je hodně členitý. Má streetovější část, střední funboxovou a krajní s mini a dvěma step-upy. Celý se za danou minutu jízdy nedal stihnout projet. Všichni najížděli víceméně tu stejnou lajnu, kdy vynechali mini, ale za to projeli oba krajní step-upy, funboxovou část dvakrát a ukončení probíhalo projetím streetové části. Jediný, kdo se odlišil byl Mišo Kovačovič, který jel asi nejzajímavější lajnu, na čemž se všichni shodnuli. Viz. video z jízdy. Obecně všechny jízdy vlastně raději zčíhněte ve videích, protože popisování by asi bylo na zbytečně dlouho a nebylo by tak věcné.

Za vypíchnutí ale rozhodně stojí Marin Ranteš, který nakonec obsadil druhé místo, jel všechno naplno a v pondělí po contestu dal na Instagram, že už šel na rentgen s rukou, která byla celý víkend brutálně nateklá a zjistil, že má zlomenou do boku malíčkovou kost před kloubem. Za to mu patří velký obdiv!

První byl Logan Martin, což bylo jasné, jakmile přijel do parku. A třetí Erik Figar, který měl z tohoto umístění obrovskou radost, protože tak velké prize money prostě u nás bohužel nevyhraje ani první. Dále na pátém místě byl David Janáč, který taky odvezl nějaké to euro, šestý flek bral Hanz, za ním na osmém místě Mišo a devátý byl Kuba.

Následně nás čekala už jen párty, která se odehrála mezi hradbami kousek od parku, kde byly koncerty a DJs až do rána. Jak jsme se probrali, jeli jsme pochillovat do restaurace na kraj města, kterou nám doporučil Marin a všichni se tam jeli najíst. Tam jsme potkali Leo Gamboca, který točí Worth It a domluvili si s ním sraz v Praze. Pak už čekala jen cesta domů, tedy zpět do Brumova, kde nás čekala ještě menší session a natočili jsme Game of Bike, na který se můžete brzy těšit.

Celkově byla výprava velmi plodná a už se moc těšíme na další, která bude nejspíš na FISE do Budapešti.