To, že pojedeme do Rumunska, bylo jasné od začátku. Horší bylo vymyslet termín. Po třech měsících domlouvání jsme se rozhodli, že vyrazíme začátkem září. Vyzvedávám T5 a jdeme na to – 6 lidí, 6 kol, hromada báglů, přilby, stany, spacáky, jídlo, pivo… No, vlezlo to tam. Kdo jezdí takhle s partou, ví, že po jednom dni to je mega bordel. Všechno je všech, snad jen kolo zná svého majitele, ale ani to někdy neplatí.

Lokality byly předem jasné. Fagaraš, Postavaru, Ciucas, Bucegi v pořadí dle počasí.

1.den: Dojezd ve 12 hodin na Transfagarasan a tam jsme si to dali 4× po modré, kde jsou nakopané nějaké klopky. Na rozkoukání super. My na endurech jsme na večer vyrazili i na druhou stranu k Lacul Capra (2240 m n. m.). Sjezd dolů při západu slunce, to byl orgasmus. Dole jsme byli vysmátí jako jelita. Noc jsme strávili v mega větru střídaném deštěm. Ráno jsme počítali škody – jedna karimatka fuč a všechny odpadky taky uklizeny. Takže jeden bude spát zbytek tripu v autě.

2.den: Přejezd do údolí Avrig a výšlap na chatu Cabana Barcaciu. Cestou nás chytla šílená bouřka a v té průtrži dole už to nebyla sranda, byla to jízda v potoku á la zachraň se kdo můžeš. Blesky střílely všude a jízda v 30 cm vody, to nechceš. Takže změna plánu, zítra sušíme při ohni, v motoru, prostě všude, jen aby to neshnilo.

3. den: Ráno déšť, odpoledne znovu k chatě nasbírat houby a zpět. Jel už jsem toho hodně, ale toto byla zase mega super záležitost. 4km přírodní trail v kořenech, kamenech, střídaný přírodní klopkou a zase kořeny, kameny, kořeny, ratatata? Prostě super. Potom dosušit a připravit se na zítřejší výlet. V doporučení jednoho Rumuna bylo, že je to na dva dny, to jsem ale klukům neřekl.

4. den: Plán Varful Scara (2306 m n. m.), dolů k Locul Avrig (2000 m n. m.), poté na Budislavu 2335 (m n. m.), pod horu Suru k chatě Suru (1440 m n. m.) a pak dolů do vesnice Sebesu de Sus (480 m n. m.) Celkem 35 km, převýšení 2600 m. O tom trápení nahoru se nemluví, sorry BUKO. Takže dolů 16 km a 1900 výškových. Tak jedem – šutry střídají velké šutry, skalky a nádherné výhledy. Když už tě bolí ruce jako prase, přijde les a v tom volné šutry naplavené vodou, to tě vyplivne k chatě Suru. Dáš pivko a prosíš maminku, že už nechceš dolů. Ale to, co následovalo, jsem nikdy nezažil: asi 8 km dlouhé koryto po těžbě dřeva, hluboké místy i 3 m, zakroucené přesně, jak potřebuješ. Se zhupy, které tě nadnesou, kde to svištíš padesátkou a nemá to konce – jedním slovem tobogán. Tu prostě musíš zažít. Dole tě to vyplivne přímo mezi ovce, kde tě čeká bača a parta jeho psů, kteří si to umí sjednat. To je teprve adrenalin a finiš do vesnice, kde bys zajel i Prokopa.

5. den: Ráno se budíme v Postavaru, kde střídáme divočinu za areál připomínající Špindl, ale jsou zde vidět známky historie. Nahoře 0 °C, dolů bláto, tráva, mlha a od půlky zase rumunská klasika – zamotané korýtka v kořenech, kamenech, až vás to vyplivne přímo v Brašově.

6. den: Ciucas, kde se jezdí rumunské enduro. Ne na motorce, ale na kole. Ráno nás budí místní borůvkáři a v zápětí POLITIA, ale jsou to pohodoví kluci, jen ať neděláme bordel a kdyby byl problém, voláme si. Nahoru to je už po 5 dnech spánku venku a hektolitrů piva taková křeč, ale dáváme to. Dolů louky, sem tam skalka, když změkneš, tak to sneseš. Místy zastavuji a koukám, jak to jako ti Rumuni dávají, takové pekla. Kroutím hlavou a jedu, ale zadarmo to rozhodně není, brzdy full a pořád zrychluji, všechno se sype. Uf, dole se to zase srovná a pak ještě několikrát. Potom lesem všehochuť, na louce chill, pivko a pak ještě dalších 5 km, dole zase vysmátí. No, prostě takovouhle lokalitu chceš mít v Enduro Sérii.

7. den: Bucegi a Sinaia Bike park. Zde se jely před týdnem rumunské DH závody, takže to máme i pěkně napáskované. Nahoru starou kabinou, která pamatuje samotného knížete Drákulu. A pak lítačka v parku. Super tratě, velké skoky, přesně tak, jak to máme rádi. Dole jídlo, polská sprcha a cesta domů.

Rumuni to mají fajn. Drakula už jim to tam nakopal a je třeba to tam sjezdit. Bylo tam dobře a jednou se tam určitě vrátíme.